Mé CD není žádný odpad

24.01.2021

Včera mě pobavil kamarád, kterému jsem do Pardubic posílala CD. 

I samotné posílání má příběh... neboť jsem žila dlouho mimo realitu, zapomněla jsem, že naše vláda pozavírala papírnictví, takže jsem odešla s prázdnou na poštu, kde mi krabičku a obálky jistě prodají.

Úplně jsem nečekala, že mi na poště dají jen placku kartonu, kterou budu muset poskládat, takže přišlo velké překvapení, když mi karton podšoupla pod plexisklem. Úkolu jsem se zhostila se značným přesvědčením, že já, druh Homo sapiens sapiens, tohle musím zvládnout... Po pár neúspěšných pokusech o složení, jsem zauvažovala, zda nejsem spíše Homo habilis, ale už i ten byl člověk zručný, takže tuhle možnost jsem hned zavrhla.

Žena, jak známo, je jiný živočišný druh a tohle mi to jen potvrdilo. Milé dámy, pakliže by vás napadlo posílat dárek v krabici, raději si objednejte nějakou kosmetiku a pak to šupněte do toho... Záruka poslání bez nervů je zaručená a ještě u toho budeme dobře vypadat.

Krabičku jsem samozřejmě složila a hned poté jsem zjistila, že tam hrnek nevleze. Takže jsem si koupila krabici větší, cca velikost bot, abych měla jistotu, že už další nebudu muset skládat. Paní za přepážkou byla tak hodná, že mi i tu větší sundala ze skříně, abych zkusila, že ten hrnek tam vleze, ale bylo to skládané na jiném principu, takže jsem ji v podstatě nemohla ani otevřít...

Nicméně... všechno už je u svých majitelů a teď zpátky ke kamarádovi. 

Jak víte, mé druhé CD jsem chtěla pojmout i ekologicky, tak si obaly vyrábím z lepenky. Přišla následující zpráva: 

Tahle žena je mi velmi sympatická, doufám, že se s ní někdy setkám. Opravdu jsem se srdečně zasmála a přemýšlím, co ji poslat v krabičce velikosti S.